Kerblík třebule, třebule pravá

Latinský název

Anthriscus cerefolium

Popis

Kerblík třebule je jednoletá bylina dosahující výšky až 70 cm. Rostlinu poznáte již podle její příjemné anýzové vůně. Dutá lodyha vyrůstá z vřetenovitého kořene a je porostlá jemnými trojúhelníkovými listy. Kerblík má drobné bílé květy složené v okolíky, které rozkvétají na přelomu května a června. Plodem je štětinatá dvounažka vejčitého tvaru.

Výskyt

Kerblík třebule původně pochází z oblasti Kavkazu a západní Asie. Dnes ho najdeme v hojném množství i u nás. A to ve vlhkých oblastech, na loukách, polích a v blízkosti listnatých lesů.

Užívaná část

Nať

Doba sběru

K léčivým účelům sbíráme celou nadzemní část byliny. Po vysetí můžeme provést sběr už po dvou měsících. V přírodě kerblík sbíráme na přelomu jara a léta.

Úprava a sušení

Sušíme ve stínu na suchém, vzdušném místě. Kerblík lze skladovat rovněž v mražené formě.

Léčivé účinky

• Podporuje funkci žlučníku a jater. Prokrvuje ledviny.
• Zmírňuje křeče.
• Léčí jarní únavu, detoxikuje organismus.
• Působí močopudně.
• Zmírňuje otoky, kožní vředy a záněty kůže.

Užití

Pro detoxikační a léčivé účinky používáme kerblík ve formě nálevu.

Kerblík třebule nálev recept

• Připravíme denní dávku nálevu z 5 g kerblíku třebule a 500 ml vroucí vody. Necháme 10 minut odstát, poté scedíme. Popíjíme během dne společně s dostatkem čisté vody.

Rizika

Kerblík třebule není vhodný pro těhotné a kojící ženy. Neužívejte ho ani v případě, že trpíte zánětlivým onemocněním ledvin.

Možnosti záměny

Kerblík třebule lze zaměnit za další příbuzné druhy z čeledi miříkovitých. Bylinku však poznáme podle její typické vůně, která připomíná kombinaci anýzu a petržele.

Zajímavosti

Do Evropy kerblík přinesli staří Římané, kteří již znali jeho zdravotní benefity. Postupně se během různých válečných konfliktů bylinka dostala i do Velké Británie.

Ve Francii můžete na kerblík narazit v typické směsi koření s názvem fines herbes.

Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Kerblík_třebule  (foto)

Chervil / Anthriscus Cerefolium

KYBAL, Jan; KAPLICKÁ, Jiřina. Naše a cizí koření. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1988.

Jam čínský

Latinský název

Dioscorea opposita

Popis

Jam čínský je vytrvalá tropická bylina. Její popínavá lodyha může být dlouhá až 10 m. Pro sběr jsou zásadní červenohnědé hlízy válcovitého tvaru, které jsou po rozříznutí uvnitř bílé a lepkavé. Rostlina má vstřícné, řapíkaté listy vejčitého tvaru. Jam čínský kvete drobnými zelenými květy, které tvoří klasovité hrozny. Plodem je tobolka s malými semeny.

Výskyt

Jam čínský najdeme v subtropickém a tropickém pásmu, především v Číně, Japonsku nebo Indonésii. Pěstuje se také v Brazílii, Severní Americe a Španělsku. Rostlina preferuje teplé, slunné svahy.

Užívaná část

Kořen

Doba sběru

Kořeny jamu čínského sbíráme na přelomu října a listopadu. Vždy sbíráme dvouleté kořeny.

Úprava a sušení

Kořen jamu lze konzumovat čerstvý i sušený. Lze ho také dlouhodobě skladovat na suchém, chladném místě, ideálně ve sklepě či v garáži.

Léčivé účinky

• Mírní menstruační bolesti. Podporuje hormonální rovnováhu u žen.
• Stimuluje trávení a činnost žaludku.
• Posiluje ledviny a slezinu.
• Zmírňuje suchý dráždivý kašel.
• Léčí kožní vředy, vyrážky a různá kožní onemocnění.

Užití

• Kořen jamu čínského konzumujeme přímo čerstvý nebo přidáváme do jídla nakrájený na malé kousky.
• Nejdříve užíváme ve velmi malém množství, postupně lze dávku navyšovat.

Rizika

Jam čínský není vhodný pro těhotné a kojící ženy.

Možnosti záměny

Jam čínský lze zaměnit za příbuzný druh Smldinec chlupatý (Dioscorea villosa) pocházející z oblastí Jižní Ameriky. Tato bylinka rovněž přináší léčivé účinky a jejich záměna tak není nijak nebezpečná.

Zajímavosti

V Číně se jam čínský prodává jako velmi cenné a drahé afrodiziakum.

Bylinka se často označuje jako světelný kořen. A to z toho důvodu, že je hlíza na řezu zcela bílá a lepkavá.

Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Smldinec
https://www.sciencedirect.com/topics/agricultural-and-biological-sciences/dioscorea-opposita
Strol, W.D, Duše rostlin, 1. vydání 2018, ISBN 978-80-906629-6-4

Brambořík nachový

Latinský název

Cyclamen purpurascens

Popis

Brambořík nachový je drobná rostlina s kulovitými hlízami a vláknitými kořeny. Z válcovitého oddenku dorůstá brambořík do výšky 15 cm. Stálezelené listy mají srdčitý tvar a objevují se na nich purpurové skvrny. Květy se objevují na dlouhých stoncích, mají typickou nachovou barvu a kvetou během podzimu.

Výskyt

Brambořík nachový se vyskytuje po celé kontinentální Evropě. Najdeme ho v listnatých nebo smíšených lesích s vlhkou půdou.

Užívaná část

Kořen

Doba sběru

Kořen se sbírá v době květu, který probíhá během podzimu.

Úprava a sušení

Kořen se užívá vždy čerstvý, případně se z něj připraví šťáva.

Léčivé účinky

• Používá se pouze lokálně k uvolnění ucpaného nosu.
• Nikdy neužívat interně – obsahuje jedovaté látky.

Užití

• Z čerstvé kořenové šťávy se vyrábí homeopatický přípravek cyclamen.
• Čerstvý kořen se užívá v malém množství k uvolnění hlenu z nosních dutin.

Rizika

Brambořík nachový obsahuje jedovaté látky, proto ho nikdy neužívejte interně! Toxický saponin cyklamin vyskytující se ve hlízách bramboříku způsobuje těžké trávicí potíže a silné bolesti břicha.

Vnější použití bramboříku může způsobovat puchýře a otoky.

Možnosti záměny

Brambořík nachový má velmi typickou barvu, proto není jeho záměna pravděpodobná.

Zajímavosti

Toxický saponin cyklamin obsažený v hlízách byl v minulosti využíván sicilskými rybáři k omráčení ryb, které pak chytali holýma rukama.

Brambořík nachový se používal k výrobě jedovatých šípů za dob starověkého Říma.

Latinský název Cyclamen odkazuje na typickou nachovou barvu byliny. Dnes se pojem „cyklámenový“ používá k označení dresu v profesionální cyklistice, který nese stejnou barvu.

Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Brambořík_nachový
https://www.webmd.com/vitamins/ai/ingredientmono-420/cyclamen
KOLEKTIV. Květena České republiky 3. Academia, Praha, 2003.

Foto: https://izahradkar.cz/kalendarium-zahradkare/okrasna-zahrada/zahradni-bramboriky-vykvetaji-jare-lete-i-podzim/

Pcháč zelinný

Latinský název

Cirsium oleraceum

Popis

Pcháč zelinný je vytrvalá bylina dorůstající výšky až 150 cm. Z válcovitého oddenku vyrůstá vysoká, dutá, přímá lodyha žlutozelené barvy, která se v horní části rozvětvuje. Je porostlá drobnými střídavými listy. Ve spodní části se vytváří přízemní růžice krátce řapíkatých listů. Rostlina kvete kruhovitými květními úbory, které mají světle zelenou, žlutou nebo bílou barvu. Pcháč zelinný plodí podlouhlé nažky s chmýrem.

Výskyt

U nás najdeme pcháč zelinný planě růst ve vlhkých oblastech, v mokřadech, na březích rybníků nebo na zaplavovaných loukách. Ve světě najdeme bylinku po celé Evropě, kde se vyskytuje v jižních státech i ve Skandinávii.

Užívaná část

Kořen, list

Doba sběru

Pcháč zelinný kvete od července do září, kdy sbíráme listy. Kořen získáváme ideálně v období před květem.

Úprava a sušení

Listy pcháče užíváme čerstvé. Pro léčivé účinky je vhodný kořen, který lze na slunci nechat vysušit a následně skladovat na suchém, vzdušném místě.

Léčivé účinky

• Detoxikační účinky. Léčí dnu, revmatické bolesti.
• Ulevuje při křečích a bolestech zubů.
• Diuretický účinek. Působí protizánětlivě.
• Obsahuje vápník, hořčík, draslík a bílkoviny.

Užití

• Čerstvé listy pcháče lze spařit a konzumovat jako náhradu špenátu.

Pcháč zelinný polévka recept

• 100 g listů pcháče zelinného
• 15 g oleje
• 1 lžíce mouky
• 0,5 l zeleninového vývaru
• Sůl

Nejdříve podusíme pcháč na oleji, poté přilijeme vývar. Následně zavaříme moukou s trochou vody. Můžeme dochutit kořením dle vlastního výběru. Přidáváme kořenovou zeleninu nebo játrové knedlíčky podle chuti.

Rizika

Pcháč zelinný nezpůsobuje žádné známé kontraindikace.

Možnosti záměny

Pcháč zelinný lze snadno rozlišit od ostatních příbuzných druhů podle jemných chloupků na listech. Ostatní pcháče mají velmi tuhé a pichlavé listy.

Zajímavosti

V minulosti se listy pcháče zelinného používali jako náhrada jiné zeleniny, především špenátu. Tento zvyk v době nedostatku potravin dal vzniknout druhovému jménu pcháče „zelinný“.

Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Pcháč_zelinný
https://pfaf.org/user/Plant.aspx?LatinName=Cirsium+oleraceum
BLIZŇÁKOVÁ, Petra. Rozšíření druhů rodu Cirsium v ČR.

Kozlíček polní, polníček

Latinský název

Valerianella locusta

Popis

Kozlíček polní je malá jednoletá bylina dosahující výšky okolo 25 cm. Její vidlicovitě dělená lodyha je obrostlá jednoduchými listy. Ve spodní části se tvoří přízemní růžice drobných okrouhlých listů. Rostlina kvete světle modrými nebo bílými malými květy.

Výskyt

Kozlíček polní u nás najdeme planě růst na loukách a polích ve všech nadmořských výškách. Původem bylinka pochází z oblasti Středomoří, dnes je ale rozšířena i v severní Africe, Severní Americe a východní Asii.

Užívaná část

List, nať

Doba sběru

Kozlíček polní sbíráme na přelomu března a dubna. Opatrně trháme celé přízemní listové růžice.

Úprava a sušení

Listy kozlíčku polního lze sušit na vzdušném a stinném místě.

Léčivé účinky

• Vysoký obsah vitamínu C, dále vitamínů A a E. Obsahuje draslík, vápník, železo, hořčík a kyselinu listovou.
• Podporuje imunitu, krvetvorbu a látkovou výměnu.
• Zmírňuje únavu.
• Ulevuje od stresu, uvolňuje psychické napětí.

Užití

• Kozlíček polní lze konzumovat čerstvý. Najdeme ho často pod názvem polníček a přidává se do salátů, nápojů nebo pomazánek.

Kozlíček polní nálev recept

• Ze sušené i čerstvé bylinky připravujeme nálev pro uvolnění psychického napětí.
• Přelijte jednu polévkovou lžíci bylinky 300 ml vroucí vody. Užíváme večer pro klidný spánek.

Rizika

Kozlíček polní nezpůsobuje žádné známé kontraindikace.

Možnosti záměny

Kozlíček polní lze dobře poznat podle drobných světlých květů a typické přízemní růžice jedlých listů. V obchodě ho najdeme nejčastěji pod názvem polníček.

Zajímavosti

Kozlíček polní je spolehlivým zdrojem vitamínu C a dalších látek. Vitamínu C obsahuje dokonce až dvakrát více než pomeranč nebo citron. Polníček skvěle doplní potřebné vitamíny především v zimě, kdy jich má lidský organismus nedostatek. V období těhotenství je pak velmi prospěšný jeho obsah kyseliny listové.

Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Kozlíček_polní
https://temperate.theferns.info/plant/Valerianella+locusta
DEYL, Miloš. Plevele polí a zahrad. Praha: Československá Akademie věd, 1956.

Okřehek menší

Latinský název

Lemna minor

Popis

Okřehek menší je jednoletá vodní bylina s velmi specifickou stavbou. Stélkovitá lodyha bývá někdy označována zároveň za listy, které u rostliny úplně chybí. Bylina se vyskytuje v hojné míře a často pokrývá celou vodní hladinu. Jednotlivé lodyhy mají přitom každá svůj jedinečný kořen. Květenství sestávající nejčastěji ze 3 květů tvoří membránovité listeny. Okřehek plodí suché a nepukavé měchýřky se semeny.

Výskyt

Okřehek menší najdeme prakticky po celém světě kromě včetně Austrálie, kam byla rostlina zavlečena. U nás okřehek najdeme ve stojatých nebo pomalu tekoucích vodách. Bylinka patří v české přírodě k nejrozšířenějším vodním rostlinám.

Užívaná část

Nať

Doba sběru

Okřehek menší sbíráme během letních měsíců. Rostlina často pokrývá celou hladinu stojících vod.

Úprava a sušení

Celou rostlinu můžeme sušit na vzdušném a slunném místě. V případě použití umělé teploty nepřekračujte 60 °C.

Léčivé účinky

• Zdroj vápníku, bílkovin, vitamínů B1, B2 a C.
• Protizánětlivý účinek. Léčí záněty horních cest dýchacích.
• Zmírňuje kožní potíže, ekzémy a bodnutí od hmyzu.
• Detoxikační účinek. Ulevuje od revmatických bolestí.
• Působí močopudně.

Užití

• Okřehek menší lze konzumovat čerstvý i sušený.

Čerstvá šťáva okřehku menšího

• Z čerstvé rostliny lze připravit šťáva, kterou propláchneme horní cesty dýchací. Tento proces léčí záněty a předchází onemocněním nosních dutin.

Nálev z okřehku menšího

• Z čerstvé i sušené byliny lze připravit nálev pro detoxikaci organismu a léčbu revmatických potíží a zánětů dýchacích cest.
• Přelijte jednu polévkovou lžíci bylinky 300 ml vroucí vody a nechte 10 minut odstát. Poté sceďte. Lze konzumovat až 3 šálky denně.

Rizika

Okřehek menší nezpůsobuje žádné známé kontraindikace.

Možnosti záměny

Okřehek menší lze zaměnit za příbuzné druhy, například okřehek červený. Při důkladném prozkoumání si však všimneme znatelných stop červené barvy na stélkách, které okřehek menší postrádá.

Zajímavosti

Okřehek menší byl jako léčivá bylinka využíván již v dávné minulosti. První zmínky o jeho schopnosti léčit kožní onemocnění sahají až do 1. století před naším letopočtem. Na konci 15. století se pak vyskytují důkazy, že se okřehek používal také k léčbě moru v době epidemií.

Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Okřehek_menší
https://www.drhomeo.com/medicine/lemna-minor-homeopathic-medicine/
Kaplan Z.: Klíč ke Květeně České republiky

Merlík všedobr

Latinský název

Blitum bonus-henricus

Popis

Merlík všedobr je vytrvalá bylina dosahující výšky až 60 cm. Hluboký oddenek typicky postupně dřevnatí. Silná žlutozelená lodyha má na povrchu výrazné lepkavé chloupky a je vzpřímená. Střídavě z ní vyrůstají jednoduché listy, které jsou ve spodní části rostliny střelovité a v horní polovině kopinaté. Bylinka kvete zelenými květy, které tvoří lichoklasy. Merlík plodí hnědé nažky velké cca 2 mm.

Výskyt

Merlík všedobr preferuje dusíkaté půdy, vyskytuje se hojně u cest a na okrajích polí. Ve světe ho najdeme planě růst ve většině Evropy i oblastech západní Asie a Severní Ameriky.

Užívaná část

List, nať, semena

Doba sběru

Ideální doba pro sběr listů je časné jaro, kdy se objevují mladé rostlinky merlíku. Semena lze získat z uzrálých plodů.

Úprava a sušení

Listy merlíku všedobru lze konzumovat zcela čerstvé. V kuchyni se často používají místo špenátu. Celá nadzemní část bylinky je vhodná ke konzumaci. Listy lze sušit na stinném a vzdušném místě pro pozdější využití.

Léčivé účinky

• Antiseptický, protizánětlivý účinek.
• Podporuje správné trávení. Semena vhodná pro děti v případě zácpy.
• Obklady z listů vhodné na vředy, hnisavé rány, ekzém a hmyzí bodnutí.
• Podporuje imunitu. Zdroj vápníku, železa a vitamínů C a B1.

Užití

Merlík všedobr recepty

• Mladé květy opatrně seřízneme a připravíme na másle na způsob chřestu.
• Listy merlíku podusit společně s česnekem, octem a solí. Skvělá zeleninová příloha.
• Čerstvé listy lze přidat do salátu nebo polévky. Případně slouží jako náhrada špenátu.

Merlík všedobr odvar

• Polévkovou lžíci sušených nebo čerstvých listů merlíku přelijeme 500 ml vroucí vody. Popíjíme během dne. Odvar má mírně projímavé účinky.

Rizika

Merlík všedobr nemá žádné známé kontraindikace.

Možnosti záměny

Zaměnit lze merlík všedobr za příbuzný druh merlík bílý. Ten však lze využít velice podobně, a tak tato záměna není nebezpečná.

Zajímavosti

Merlík všedobr bývá někdy označován jako planý špenát. Je to z toho důvodu, že se v období nedostatku potravin používal právě namísto této listové zeleniny.

Bylinka se pěstovala již v dávné minulosti, v období Tudorovců. Své druhové jméno pak získala po francouzském panovníkovi Jindřichovi IV. Navarrském.

Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Merlík_všedobr
https://pfaf.org/user/plant.aspx?latinname=Chenopodium+bonus-henricus
DVOŘÁK, Václav. Natura Bohemica: Chenopodium bonus-henricus

Lomikámen zrnatý

Latinský název

Saxifraga granulata

Popis

Lomikámen zrnatý je vytrvalá bylina dosahující výšky okolo půl metru. Z plazivého, krátkého oddenku vyrůstá vzpřímená, pýřitá lodyha s občasnými slabými listy. Jednotlivé listy jsou srdčité až okrouhlé a měří v průměru 25 mm. Přízemní růžice listů je řídká a vyrůstají z ní rozmnožovací výhonky s cibulkami. Rostlina kvete bílými, pětičetnými květy na přelomu května a června.

Výskyt

Lomikámen zrnatý preferuje sušší, slunná místa. Najdeme ho na suchých loukách, stráních nebo na krajích lesů. Jeho výskyt v české přírodě není nijak hojný, lze ho ale velmi snadno pěstovat. Oblíbený je především na skalkách. Ve světě ho najdeme na severu Afriky, v jižní Evropě a západní Asii.

Užívaná část

Nať

Doba sběru

Nať lomikamene zrnatého sbíráme v období květu, tedy na přelomu jara a léta.

Úprava a sušení

Lomikámen zrnatý lze snadno sušit na stinném a vzdušném místě. Nať buď rozložíme na suchý papír nebo uvážeme do svazečků a zavěsíme do průvanu.

Léčivé účinky

• Močopudný účinek. Léčí močové kameny, močový písek i ledvinové kameny.
• Vhodný k léčbě zvětšené prostaty.
• Zmírňuje otoky. Podporuje správnou funkci jater a sleziny.
• Odhleňuje dýchací cesty, uvolňuje plíce a průdušky.

Užití

Lomikámen zrnatý užíváme ve formě nálevu, nepřekračujeme doporučenou denní dávku 3 gramy.

Čaj na žlučníkové kameny s lomikamenem recept

• Lomikámen zrnatý (nať) 20 g
• Vlaštovičník větší (nať) 20 g
• Máta peprná (list) 15 g
• Jablečník (nať) 20 g
• Řebříček obecný (nať) 15 g

Vše smícháme a použijeme jednu polévkovou lžíci k přípravě odvaru z 250 ml vroucí vody. Lze pít až 3 šálky denně.

Rizika

Lomikámen zrnatý nezpůsobuje přiměřeným užíváním žádná rizika ani kontraindikace.

Možnosti záměny

Lomikámen zrnatý má výrazné bílé, pětičetné květy, díky kterým je snadno rozeznatelný.

Zajímavosti

Původ názvu lomikamenu zrnatého má dvě vysvětlení. První varianta poukazuje na jeho schopnost rozlomit kámen pomocí svých pevných kořenů a jeho oblibu růstu v oblastech geologických zlomů. Druhé vysvětlení uvádí jako důvod názvu účinky bylinky na ledvinové, žlučníkové i močové kameny, které dokáže léčit, a tedy „lámat“.

Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Lomikámen_zrnatý
https://luontoportti.com/en/t/1112/meadow-saxifrage
Herbář léčivých rostlin - Janča, Zentrich

Lebeda lesklá

Latinský název

Atriplex sagittata

Popis

Lebeda lesklá je jednoletá bylina dosahující výšky až 1 metru. Kořenový systém rostliny je silně členitý a zasahuje hluboko do půdy. Vzpřímená, rozvětvená lodyha je obeseta střídavými zelenými listy, které mají pomoučený rub a lesklý líc. Během květu od července do září rostlina vytváří husté klasy jednopohlavných květů. Lebeda lesklá plodí lesklé nažky černé barvy.

Výskyt

Lebeda lesklá se v české přírodě hojně vyskytuje jako plevel. Roste především v sadech, preferuje hlinité až jílovité půdy. Bylinku lze najít spíše v teplejších oblastech, proto je rozšířena také v jižní Evropě, střední a jihovýchodní Asii a Africe.

Užívaná část

List, nať

Doba sběru

Ideální doba pro sběr lebedy lesklé je těsně před květem, který probíhá od července do září.

Úprava a sušení

Listy a nať lebedy lesklé sušíme ve stínu na vzdušném místě. V případě použití umělého tepla, nepřekračujeme 60 °C.

Léčivé účinky

• Obsahuje vysoké množství vápníku.
• Skvělá náhrada mléčných výrobků pro doplnění vápníku do organismu.
• Detoxikuje a podporuje zdravý metabolismus.
• Léčí osteoporózu, křivici a další nemoci vzniklé nedostatkem vápníku.
• Odstraňuje nahromaděnou sůl z kloubů – ulevuje při revmatismu a dně.

Užití

Čerstvá šťáva z lebedy lesklé recept

• Nať lebedy lesklé
• Med na doslzení

Nejsilnější účinky poskytuje bylinka ve formě čerstvě odšťavněné nati. Doporučená denní dávka je cca 0,05 l. Šťávu můžeme dosladit medem pro příjemnější chuť. Užíváme při nedostatku vápníku, vhodné i pro těhotné ženy.

 Čaj z lebedy lesklé recept

• Sušená nebo čerstvá nať
• 300 ml vody

Dvě polévkové lžíce natě zalijeme 300 ml vody a přivedeme k varu. Po pěti minutách vaření necháme odstát a scedíme. Dávku popíjíme během dne. Pro zlepšení chuti lze dosladit medem.

Rizika

Lebeda lesklá nemá žádné známé výrazné kontraindikace.

Možnosti záměny

V české přírodě najdeme řadu druhů z rodu lebeda. Lebeda lesklá je však nejhojnější a její záměna není příliš pravděpodobná.

Zajímavosti

Rod lebedy obsahuje celkem přes 300 různých druhů. Kromě lebedy lesklé je také velmi oblíbená lebeda červená (Atriplex rosea). Tu najdeme nejčastěji jako okrasnou rostlinu v zahradách, které zdobí svými nádherně zbarvenými listy.

Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Lebeda_lesklá
https://www.sciencedirect.com/topics/agricultural-and-biological-sciences/atriplex
Atlas plevelů: Lebeda lesklá. Agromanual cz, Kurent, s.r.o., České Budějovice

Foto: e-herbar.net 

Upozornění:
Uvedené informace o rostlinách nepředstavují schválená zdravotní tvrzení dle platných nařízení EU, a to včetně všech vlastností ve smyslu vyléčení konkrétní lidské nemoci a schopnosti zmírňovat její projevy. Nelze proto uváděné účinky považovat za schválené lékařské účinky. Údaje představují pouze neschválená tvrzení, která byla převzata z odborné literatury a dalších odborných informačních zdrojů. Provozovatel stránek katalogbylinek.cz nezodpovídá za chybné vyložení uváděných informací.

Sisymbrium officinale

Popis

Hulevník lékařský je jednoletá bylina z čeledi brukvovitých. K příbuzným druhům tedy řadíme například kokošku pastuší tobolku nebo řeřichu setou. Pevný vzpřímený stonek dosahuje výšky až 80 cm a tmavě zelené, zoubkované listy jsou péřovitě dělené. Květy se objevují od června do září a mají světle žlutou barvu. Bylina se rozšiřuje pomocí hnědých semen uložených v plodech.

Výskyt

Hulevník lékařský se volně vyskytuje prakticky po celé Evropě, severní Africe a jihozápadní Asii. Pěstuje se však i v Austrálii a Severní i Jižní Americe, a to především pro sklizeň jedlých listů a semen.

Užívaná část

List, květ, semena

Doba sběru

Listy hulevníku lékařského sbíráme od dubna do května. Rozkvetlé výhonky trhejte až v průběhu července a srpna.

Úprava a sušení

Květy hulevníku sušíme ve stínu za maximální teploty 60 °C. Listy byliny nedoporučujeme sušit, ale užívat vždy čerstvé.

Léčivé účinky

• Prokrvuje dýchací cesty a usnadňuje vykašlávání.
• Tlumí dráždivý kašel.
• Léčí chrapot a poškození hlasu způsobených zánětem hlasivek nebo bronchitidou.
• Působí močopudně a projímavě.

Užití

Hulevník lékařský je jedlá bylina, její listy lze rovnou konzumovat nebo přidat do salátů.

Bylinný čaj z hulevníku lékařského recept

• 50 g čerstvé bylinky
• 1 l vroucí vody
• med na doslazení

Přelijte bylinku horkou vodou a nechte 10 minut louhovat, poté sceďte. Lze pít až 5 šálků denně.

Rizika

Užívání hulevníku lékařského není vhodné pro děti a lidi ve vyšším věku. Nedoporučuje se pro pacienty trpící srdečním onemocněním, jelikož glykosidy obsažené v květech a semenech mohou negativně účinkovat na funkci srdce. Bylinka není vhodná pro těhotné a kojící ženy.

Možnosti záměny

Hulevník lékařský je podobný ostatním zástupcům čeledi brukvovitých, kam řadíme i další léčivé byliny.

Zajímavosti

Latinský název erisimo pochází ze spojení řeckých slov erno (vytahovat) a oime (zpěv). Označení vzniklo díky blahodárným účinkům v případě poškození hlasu.

Bylinka je oblíbená pro své jedlé listy, kvůli kterým se také často komerčně pěstuje. Mají totiž hořčičnou chuť.

Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Hulevník_lékařský
https://gobotany.nativeplanttrust.org/species/sisymbrium/officinale/
DEYL, Miloš. Plevele polí a zahrad. Praha: Československá Akademie věd, 1956. S. 232–233.