Filipendula ulmaria
Tužebník jilmový je vytrvalá bylina dorůstající výšky až 150 cm. Její oddenek je článkovaný a plazivý. Přímá lodyha je nahoře větvená. Větší listy střídají zakrnělé lístky, proto se rostlina označuje jako přetrhovaně lichozpeřená. Tvar listů je vejčitý a na konci špičatý. Jejich líc se zbarvuje lehce do červena, rub je naopak běloplstnatý. Tužebník kvete v červnu a červenci složitými kuželovitými květenstvími, které se skládají z nažloutle bílých drobných kvítků. Bylina plodí měchýřky.
Tužebník jilmový se vyskytuje po celé Evropě. U nás na něj narazíme na vlhkých místech, například na loukách.
Užívaná část
Květ, nať
Doba sběru
Květy lze sbírat pomocí hřebenů nebo ručně. Stejně jako i nať je sbírejte v období květu, tedy v červnu a červenci. Dlouhé stonky nejsou pro sušení vhodné, sbírejte jen ty nejkratší.
Nať i květy je třeba sušit rychle a ve stínu. V případě použití umělého tepla nepřekračujte 40 °C. Pro bylinu je typická hořká chuť a lehký zápach methylesteru kyseliny salicylové.
Celá rostlina obsahuje glykosid gaultherin a spirein, flavony a také silici. Právě gaultherin se následně štěpí a vzniká salicylová sloučenina.
Tužebník poskytuje silné močopudné a potopudné účinky. Tím se skvěle hodí k očistě organismu od toxických látek. Využít ho lze i v případě nachlazení a chřipky, kdy vyvolá potřebné pocení. Bylina také snižuje horečku a ulevuje od bolesti.
Tužebník se často využívá jako podpora léčby dny a revmatismu, kdy působí protizánětlivě a zároveň podporuje potřebné vylučování soli z lidského těla.
Tato léčivá rostlina také skvěle podporuje správnou funkci trávení a zlepšuje metabolismus. Dále také omezuje produkci žaludeční kyseliny, a tím léčí překyselení žaludku. Hodí se i v případě žaludečních vředů nebo zánětu žaludku. Bylina dokáže léčit střevní mikroflóru a navracet ji do potřebné harmonie.
Zevně formou oplachů lze tužebník užívat při zánětu spojivek. Obklady s jeho odvarem potom ulevují od revmatických a artritických bolestí kloubů.
Základní formou užívání je čaj nebo nálev, který připravíte z jedné čajové lžičky bylinky na 250 ml vroucí vody. Denně lze užívat dva až tři šálky.
Vyrobit si můžete také tinkturu, kterou lze použít na vše kromě žaludečních vředů. V případě zánětu spojivek pečlivě přeceďte uvařený nálev, než ho začnete na oči přikládat.
Bylina obsahuje kyselinu salicylovou, která může u některých jedinců vyvolat nepříjemné účinky. Pokud jste na tuto látku citliví, raději se užívání tužebníku vyhněte.
Žádné jiné kontraindikace u této rostliny nebyly prokázány. Je možné ho používat k mírnění žaludečních křečí i u malých dětí. Bylinu je rovněž bezpečná i pro těhotné a kojící ženy.
Na sušších místech můžete narazit na tužebník šestiplátečný, který je velmi podobný tužebníku jilmovému. Nemusíte se záměny obávat, obě byliny mají velmi srovnatelné účinky.
Dále můžete najít také tužebník obecný, který však snadno odlišíte podle jeho listů. Jsou z obou stran stejně zelené. Naopak u tužebníku jilmového je typické, že je líc zabarvený do červena a rub do bíla.
V některých zemích se běžně používá i kořen tužebníku jilmového. Například v Portugalsku se využívá k mírnění křečí způsobených ledvinovými a žlučníkovými kameny. Kořen tužebníku se zároveň také využívá k výrobě černého barviva na textil.
Tužebník se využívá i v kuchyni. Jeho sušené květy jsou používány k dochucování ovocných vín nebo speciálních druhů piva.
Pupeny byliny obsahují vonné esence, které se často využívají k výrobě parfémů.
Tužebník jilmový je možné najít i pod řadou dalších názvů jako například arunkulus, babarbule, lobaz, tavola, meduničník nebo třebník.
Foto: Bylinky.net
