Bez černý pochází z Evropy, i když se hojně pěstuje i v mnoha jiných částech světa.
Dorůstá do výšky až 9 metrů a má shluky malých bílých nebo krémově zbarvených květů známých jako bezové květy. Bobule se nacházejí v malých černých nebo modročerných hroznech.
Bobule jsou dost kyselé a ke konzumaci je třeba je uvařit. Květy mají jemné muškátové aroma a lze je jíst syrové nebo vařené.
Sambucus nigra
Bazičky, bez domácí, bez psí, bez smradlavý, beza, bezinka, bezinky, bezová duše, bezoví, bezový květ, blivánky, bzí, bzina, bzinčí, bzinky, čertův strom, dryáda, ellhorn, habzina, habžina, hulák, hular, hural, chabza, chebdový květ, chebzík, kalina, kašička, keř čarodějný, kosmatice, kozíček, kozičky, kozinky, Lady Elder, píšťalkový strom, pukač, rostlinná apatyka, strážní strom, strom velké Bohyně, strom víl.
Rumiště, okraje lesů, polí a cest.
Plody, květy, listy.
Květy na začátku léta, bobule na podzim.
Květy sušíme v tenké vrstvě, nejlépe při teplotě do 35 °C, dobře usušené květy mají žlutou barvu.
Bezinky jsou plné antioxidantů.
Mají vysoký obsah vitamínu C, vysoký obsah vlákniny, jsou dobrým zdrojem fenolových kyselin, flavonolů (kvercetin, kempferol a isorhamnetin), jsou bohaté na antokyany.
Rostlina se používá od pátého století našeho letopočtu a v celé historii ji uctívali indiáni i evropští bylinkáři.
Různé části černého bezu byly v historii používány pro léčebné a kulinářské účely.
Historicky se květy a listy používaly k úlevě od bolesti, otoků, zánětů, stimulovaly tvorbu moči a vyvolávaly pocení. Kůra se používala jako diuretikum při hubnutí, projímadlo a k vyvolání zvracení.
V lidovém léčitelství se sušené bobule nebo šťáva používají k léčbě chřipky, infekcí, ischias, bolestí hlavy, zubů, srdce a nervů a také jako projímadlo a diuretikum.
Kromě toho lze bobule vařit a používat k výrobě šťávy, džemů, chutney, koláčů a bezinkového vína. Květy se často vaří s cukrem na sladký sirup nebo se louhují do čaje.
Později se bobule staly známými pro své imunitní podpůrné vlastnosti. To je jeden z hlavních důvodů, proč lidé i dnes černý bez milují a používají.
Díky svým imunitním a antioxidačním vlastnostem je černý bez schopen působit na buňky a poskytovat podporu pro celkové imunitní zdraví.
Čaj z květu je prvotřídním lékem na všechny typy nachlazení, podporuje pocení, ničí bakterie, pomáhá vykašlávat hleny z průdušek.
Má i močopudné účinky a mírně projímá, čímž uvolňuje zácpu.
Výpary z bezu lze i inhalovat, což pomáhá proti rýmě a zánětu průdušek, ale i proti bolestem hlavy, obličeje, zubů a uší, osvědčila se též na obklady při křečových žilách.
Mast z květů se používá na opařeniny, popáleniny, omrzliny.
Produkty z plodů tiší bolesti nervového původu, jako záněty nervů, nebo při bolestech meziobratlových plotének páteře.
Olej z listů se používají k masírování bolavých míst, nebo k redukci vynikajících cyst a bulek na prsou.
Bílá dřeň z větví se využívá se pro léčbu popálenin a odřenin, zelená potom k výrobě zvláčňující masti.
Vnitřní část kůry je vhodná na zánět kloubů.
Odvar z kořene se využívá na srdeční selhávání.
Zatímco černý bez má některé slibné potenciální výhody, existují také některá nebezpečí spojená s jeho konzumací.
Kůra, nezralé bobule a semena obsahují malé množství látek známých jako lektiny, které mohou způsobit žaludeční potíže, pokud se jich sní příliš mnoho.
Rostlina černého bezu navíc obsahuje látky zvané kyanogenní glykosidy, které mohou za určitých okolností uvolňovat kyanid.
Na 100 gramů čerstvých bobulí jsou 3 mg kyanidu a 3–17 mg na 100 gramů čerstvých listů. To jsou 3 % odhadované smrtelné dávky pro 60 kg osobu.
Naštěstí se toxické látky nacházející v bobulích a dají bezpečně odstranit vařením.
Bez černý se nedoporučuje dětem a mladistvým do 18 let, těhotným a kojícím ženám. I když v těchto skupinách nebyly hlášeny žádné negativní příhody, není dostatek údajů, které by potvrdily, že je to bezpečné.
I přes jasné odlišnosti bývá zaměňován s bezem chebdí a s bezem červeným. Oba tyto druhy obsahují větší množství toxických látek a jsou označovány jako jedovaté.
V minulosti se z bezového dřeva vyráběly kromě hudebních nástrojů, také kolébky.
